Milý zahradníku, strach z létání se podobá situaci, kdy máte v rukou semínko daleké cesty, ale ztrnete při pomyšlení na jeho zasazení -- "a co když bouře všechno zničí?". Naším úkolem je naučit se sázet malá "semínka výletů", aniž by strach spálil celý záhon.

Pojmenovat bouři

• Mysl kreslí živé obrazy zřícení při jakémkoli kontaktu s tématem letadel.
• Tělo reaguje předem: už při výběru letenky nebo pohledu na letadlo stoupá úzkost.
• Vyhýbání se ("nepoletím vůbec") dočasně uklidňuje, ale ochuzuje zahradu o zážitky a kontakty.

Připravit půdu

• Dávkovaně zjišťovat informace o trase a zvláštnostech letu, aniž by se to proměnilo v nekonečné sledování děsivých příběhů.
• Promluvit s lékařem a terapeutem o možnostech podpory, pokud je úzkost velmi silná.

Zasít malá semínka

• Začínat kratšími lety nebo "myšlenkovými tréninky": představovat si průběh letu a zároveň pomalu dýchat.
• Po každém skutečném nebo tréninkovém kroku zaznamenat: "zahrada přežila, semínko dalo malý klíček".

Péče o zahradu po přistání

• Po letu zaznamenat, co jste skutečně cítili a co se stalo, aby v paměti nezůstal jen vrchol strachu.
• Odměnit se malými radostmi v cíli cesty a ukázat zahradě, že za bouří přichází teplý déšť a růst.

Strach z létání se snaží proměnit celou oblohu nad zahradou v zakázanou zónu. Pečlivá příprava, podpora a malé kroky však umožňují postupně rozšířit prostor, v němž zahrada roste, aniž by ji spaloval strach z každého mráčku.