Pozor, urbanisté vnitřního města! Při agorafobii je značná část mapy označena jako "nebezpečná": stanice, náměstí, fronty, obchodní centra. Zbývá jen několik "bezpečných ulic". Naším úkolem je postupně otevírat nové trasy, aby se město života nescvrklo na jeden blok.

Stávající infrastruktura

• Bezpečná zóna: domov, nejbližší ulice, malé známé obchody.
• Zóna částečného rizika: místa, kam se dostanete pouze s doprovodem nebo při dodržení speciálních "rituálů".
• Zablokované zóny: metro, velká obchodní centra, mosty, rozlehlé otevřené prostory.

Inženýrské úkoly

1. Nakreslit podrobnou mapu strachu

   • Společně s odborníkem nebo samostatně ohodnotit na škále obtížnosti konkrétní místa a trasy.
   • Začínat práci se "žlutou" zónou, nikoli s nejčervenějšími body.

2. Vytvářet mikrotrasy

   • Plánovat velmi krátké výpravy: dojít k určitému rohu, vejít do nejbližšího obchodu, projet jednu zastávku.
   • Zaznamenávat nejen úroveň strachu, ale i skutečnost, že jste to zvládli a vrátili se.

3. Postupně omezovat "bezpečnostní rituály"

   • Po krocích snižovat závislost na talismanech, doprovodu, předem připravených "útěcích".
   • Považovat každé opuštění zbytečného rituálu za vítězství inženýra, který osvobozuje město od nadbytečných bariér.

4. Sledovat únosnost konstrukce

   • Nezvyšovat zátěž příliš prudce; dát nervovému systému čas přivyknout nové trase.
   • Plánovat expozici na tu část dne, kdy máte více sil.

Agorafobie proměňuje město v bludiště zákazů. Při pečlivém přeprojektování tras a stupňovité expozici se mapa opět plní dostupnými ulicemi a náměstími, nikoli jen "zakázanými zónami".